Složitější skripty lze pro přehlednost rozčlenit do více souborů. Existuje několik způsobů, jak toto provést:

Lze použít direktivu překladace pro vložení obsahu souboru do zdrojového kódu. Jde o direktivu {$I filename.pas}. Obsah souboru se vloží přesně místo direktivy. Překladač skriptů si takto poskládá výslednou podobu zdrojového kódu skriptu a ten pak přeloží.

Výjimkou je vkládání souboru se jménem *.config.pas, což je speciální soubor s konfigurací skriptu. V takovém případě bude vkládaný obsah generovaný dynamicky podle obsahu *.config.pas a *.default.pas.

Při vkládání souborů pamatujte na to, že výsledkem je jeden velký zdrojový kód, jako kdyby vše bylo napsáno v jednom souboru. Proto pozor na duplicity jmen funkcí, proměnných, a dalších identifikátorů!